Antipsychotika

Základní dělení

Tradiční dělení na antipsychotika první generace (klasická, typická) a druhé generace (atypická) je didakticky užitečné, ale klinicky zjednodušující. Rozdíl není v jedné vlastnosti, nýbrž v profilu vazby na receptory a z něj plynoucím spektru nežádoucích účinků.

Antipsychotika první generace jsou převážně antagonisté D2 receptorů. Jejich antipsychotický účinek koreluje s obsazením D2 receptorů v mezolimbické dráze; blokáda týchž receptorů v nigrostriatální dráze vede k extrapyramidovým nežádoucím účinkům. Terapeutické okno je proto úzké.

Antipsychotika druhé generace kombinují antagonismus D2 s antagonismem 5-HT2A, případně s parciálním agonismem D2. Riziko extrapyramidových nežádoucích účinků je nižší, ale nastupují jiné problémy — zejména metabolické.

Na co se ptát u konkrétního léku

Při volbě antipsychotika je užitečné projít čtyři otázky:

1. Jaká je hlavní indikace? Akutní psychóza, udržovací léčba, agitovanost, augmentace u deprese — každá má jinou obvyklou volbu.
2. Co pacient nesnese? Mladý muž s obavou o extrapyramidové projevy a pacient s metabolickým syndromem potřebují opačné volby.
3. Bude adherentní? Pokud je adherence problém, zvažte depotní formu dříve než po třetí relapsu.
4. Co už bral? Předchozí odpověď je nejlepší dostupný prediktor.

Klinicky významné receptorové efekty

Receptor	Blokáda způsobí
D2 (mezolimbicky)	antipsychotický účinek
D2 (nigrostriatálně)	extrapyramidové nežádoucí účinky
D2 (tuberoinfundibulárně)	hyperprolaktinemie
H1	sedace, přírůstek hmotnosti
M1	sucho v ústech, obstipace, kognitivní zhoršení
α1	ortostatická hypotenze

Tato tabulka vysvětluje většinu nežádoucích účinků, se kterými se na oddělení setkáte. Pokud znáte vazebný profil léku, dokážete jeho nežádoucí účinky do značné míry předpovědět.